Podkmen Echinozoa von Zittel, 1895

(řec. echinos/echinus - střední část sloupové hlavice bochníkového tvaru = bochník, zóon - zvíře). Zahrnuje tyto třídy: Cyclocystoidea, Echinoidea, Edrioblastoidea, Helicoplacoidea, Holothuroidea a Ophiocistoidea.

Zpět na úvodní stránku zde
zpět na Echinodermata zde

Nás zajímá především třída Echinoidea Leske, 1778 - ježovky. Vyvinuli se pravděpodobně z hvězdýšů skupiny Somasteroida (Spencer, 1927), s nimiž mají několik společných znaků (obrázek níže). Jsou to například ambulakrální destičky obklopující radiální vodní kanálky, obdobné je i žvýkací ústrojí atp. Tato otázka ale není prozatím uspokojivě dořešena. Nejstarší ježovky jsou pravidelné a objevují se sporadicky již v ordoviku. Nesouměrné ježovky se oddělily během jury, a to hned u několika vývojových linií. Od tohoto období zůstávají dodnes nejúspěšnější skupinou mořských ostnokožců. Mají vynikající schopnost přizpůsobení specifickým ekologickým nikám a využití různých zdrojů potravy. Systematické členění třídy je velmi složité, se třemi podtřídami. Zde se však zaměříme pouze na paleozoické, tedy prvohorní zástupce v Barrandienu.

Ordovický somasteroid Villebrunaster thorali (Spencer) - tremadoc.

Nálezy echinozoí, tedy ježovek sice v českém, ale ani světovém paleozoiku nejsou až tak časté, v Barrandienu dokonce velmi výjimečné, zachovalé buďto jako tékální destičky, aristotelovy lucerny nebo ostny, přesto se vyskytují již od ordoviku. Nálezy ježovek z českého ordoviku a siluru nejsou příliš známy a díky nálezům pouhých fragmentů jsou sběrateli často opomíjeny a nejsou tak atraktivní. Je to ale bezesporu zajímavá skupina živočichů, kdy na základě nejnovějších nálezů bylo potvrzeno, že zvláště v mořích devonu jich žilo velké množství a to od klidných hlubokomořských usazenin až po divoké příbojové vody koněpruského útesu. Zástupci všech dosud nalezených druhů patřili k volně pohyblivým ježovkám, jež buď lezli po volném dně nebo byly usazeny ve skalních rozsedlinách, či na skalách žili. Hrabavé typy ježovek u nás doposud zjištěny nebyly. U nás můžeme zaznamenat zástupce čtyř řádů - Bothriocidarida (ordovik a silur), Echinocystitioida a Palaeoechinoida (oba řády spodní ordovik - svrchní perm) a Cidaroida (ordovik - recent).

Ordovické ježovky Barrandienu

Typické ordovické ježovky - bothriocidaridy, hojné např. v mělkovodních vápencích ve Skandinávii (Pobaltí) od nás neznáme. Možná je to dáno tím, že náš ordovik byl v té době chladnější a tyto podmínky jim pravděpodobně nevyhovovaly.

Silurské ježovky Barrandienu

Stratigraficky nejstarší kosterní zbytky ježovek u nás, pocházejí ze svrchní části motolského souvrství z hranice wenlock/ludlow a souvrství kopaninského. Již v tomto souvrství můžeme rozeznat dva typy populace podle morfologie a stavby Aristotelovy lucerny, přesněji, jejich dvou kosterních součástí - demipyramid a rotulí. Typ A se širokými rotulami a úzkými demipyramidami (připomíná zástupce rodu Kongielechinus Jasionek - Szymanśka, 1979) a typ B s demipyramidami širokými a úzkými dlouhými rotulami, tedy přesně naopak (připomíná zástupce rodu Albertechinus Stearn, 1956). Zástupci typu A byli nalezeni v požárském souvrství (svrchní silur).

Rod: Albertechinus Stearn, 1956 †
Typový druh: ?

Lepidocentriodní typ ježovky. Výskyt v kopaninském souvrství (ludlow) - lomy "Amerika" u Karlštejna. Orientační obrázek níže v devonských ježovkách.

Rod: Aptilechinus Kier, 1973 †
Typový druh: ?

Rod patřící do řádu Echinocystitioida známý z nálezů spodní části kopaninského souvrství ludlowu (tufitické vápence a tufity) z lomů "Amerika" u Karlštějna - desky téky, ostny, části Aristotelovy lucerny.

Interambulakrální desky téky rodu Aptilechinus Kier, 1973 †.

Rod: Echinocystites Thomson, 1861 † = Echinocystis Gregory, 1897
Typový druh: ?

Výskyt v požárském souvrství, Praha - Řeporyje.

Tékální destičky silurského druhu Echinocystites pomum Thomson, 1861 z Anglie.

Rod: Gotlandechinus Regnéll, 1956 †
Typový druh: ?

Rod patřící do řádu Palechinoida známý z nálezů spodní části kopaninského souvrství ludlowu (tufitické vápence a tufity) z lomů "Amerika" u Karlštějna - desky téky, ostny, části Aristotelovy lucerny.

Interambulakrální desky téky rodu Gotlandechinus Regnéll, 1956 †.

Rod: Neobothriocidaris Paul, 1967 †
Typový druh: ?

Rod patřící do řádu Bothriocidaroida známý zvláště z ordovických nálezů Estonska a Litvy. Výskyt v motolském souvrství. Nálezy interambulakrální desky téky z výkopů v Praze na Pankráci a v lomu Kosov. V lomu kosov se nalezly i olygolamelární zuby. O něco bohatší na nálezy pravděpodobně tohoto rodu byly učiněny ve spodní části kopaninského souvrství ludlowu (tufitické vápence a tufity) z lomů Amerika u Karlštějna - desky téky, ostny atp.

Interambulakrální desky téky rodu Neobothriocidaris Paul, 1967 †.

Devonské ježovky Barrandienu

Zdá se, že devonská moře byla pro rozvoj ježovek v oblast Barrandienu nejpříznivější. Kosterní elementy ježovek známe prakticky ze všech stratigrafických úrovní devonu, ze všech našich lokalit. V lochkovu se jejich výskyt soustředil na mělkovodní kotýské vápence. V pragu jsou již hojné ve všech faciích - vápencích koněpruských, sliveneckých, loděnických a dvoreckoprokopských. Ve zlíchovu (sv. ems) jsou známy zvláště nálezy U kapličky a to i nálezy značných rozměrů. V dalších souvrstvích jejich výskyt kolísá. Např. v třebotovských vápencích je zastoupení četné, tak ve stejně starých suchomastských vápencích se objevují jen sporadicky. Podobně to platí i o eifelských vápencích chotečských a jejích koněpruskému ekvivalentu - acanthopygových vápencích. S nástupem srbských vrstev v givetu, mizí z Barrandienu i ježovky. Ze systematického hlediska byli nejhojnější zástupci čeledi Lepidocentridae z význačného řádu Echinocystioida. Na Moravě kosterní pozůstatky ježovek nejsou žádnou vzácností a to zvláště ve vápencích macošského souvrství (hranice eifel-givet) z proslulé lokality Čelechovice na Hané.

Rod: Albertechinus Stearn, 1956 †
Typový druh: ?

Lepidocentriodní typ ježovky. Výskyt zaznamenán z výplachů zvětralých partií ve zlíchovském souvrství - lom "U kapličky".

Devonský druh Albertechinus devonicus sp. n. ze Svatokřížských hor v Polsku. Vlevo interambulakrální deska, uprostřed a vpravo ostny.

Rod: Archaeocidaris M´Coy, 1844 †
Typový druh: ?

Cidaridní typ ježovky. Z cidaridních ježovek jsou známy pouze nálezy ostnů. Pro tento rod jsou typické dlouhé, štíhle válcovité ostny s hladkým povrchem a tenkým bradavčitým výběžkem na vrcholu. Výskyt ve dvorecko-prokopských vápencích - lomy u Sv. Prokopa, Praha - Hlubočepy, loděnické vápence, Na Konvářce, Praha - Smíchov.

Archaeocidaris M´Coy, 1844 †.

Rod: Kongielechinus Jasionek - Szymanśka, 1979 †
Typový druh: ?

Lepidocentriodní typ ježovky. Výskyt již v silurském požárském souvrství, Praha- Řeporyje. V devonu ve dvorecko-prokopských vápencích, lokalita "Červený lom", Praha - Klukovice, lom "U kantiny", Praha - Řeporyje.

Kongielechinus magnituberculatus Jesionek-Szymanska, 1979 ze Svatokřížských hor v Polsku. Vlevo izolované interambulakrální destičky, vpravo ostny připisované tomuto druhu a průřez ostnem.

Rod: Lepidocentrus Müller, 1857 †
Typový druh: ?

Tékální destičky německého druhu Lepidocentrus eifelensis Muller, 1857 †, vpravo rekonstrukce téky a uspořádání destiček.

Rod: Porechinus Dehm, 1961 †
Typový druh: ?

Lepidocentriodní typ ježovky. Rod s nízkými a širokými ambulakrálními deskami, vždy se dvěma póry na jejich horním okraji.

Porechinus Dehm, 1961 †.

Rod: Xenocidaris Schultze, 1866 † - sporný taxon
Typový druh: ?

Cidaridní typ ježovky. Pro tento rod jsou typické kratší, masivní a válcovité ostny. Na bázi (ve spodní části) zvonovitě rozšířené a jakoby houbovité, s četnými póry a dutinami. Výskyt v lochkovském souvrství (kotýské vápence), dále pražském souvrství - nález ostnů v Koněprusích a na Plešivci (devon).

Idealizovaná kresba rodu Xenocidaris Schultze, 1866 †.